Situační zpráva 11/21

Současný stav

V posledních týdnech jsme svědky exponenciálního nárůstu potvrzených případů covid-19. 

Podobně jako loni se reprodukční číslo dostalo nad jedničku s koncem prázdnin a od té doby vykazuje rostoucí trend. Hlavním determinantem tohoto růstu je pravděpodobně sezónní vliv^[1]https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2021.06.10.21258647v1 (kvůli počasí se lidé více setkávají v uzavřených prostorách), příčinou výkyvu koncem října mohlo být konání voleb ^[2]https://link.springer.com/article/10.1007/s00148-021-00870-1 nebo Odborná příloha, kap. 2, svou roli patrně hraje i snižující se ochrana vakcinovaných proti nákaze. 

Ruku v ruce s novými nákazami bohužel roste i obsazenost nemocnic: 

Poslední hodnoty (průměr za minulý týden) sice nejsou zatím alarmující, je však třeba vzít v úvahu, že počty hospitalizovaných zhruba kopírují počty nových případů před dvěma týdny (což dokládá fakt, že se vypočtený poměr v krátkém čase příliš nemění). To vede k nepříliš optimistickému výhledu^[3]Předpověď byla vypočítána na základě upraveného modelu, popsaného v kapitole 3 Odborné přílohy, prezentovaného na konferenci Poučení z pandemie COVID-19, konané 16.6.2021. Aktuální … Continue reading:

Tento vývoj je do jisté míry překvapením, protože se obecně předpokládalo, že díky vysoké proočkovanosti rizikových skupin bude poměr hospitalizací k novým případům mnohem nižší než v minulosti, přitom se vrací na lednové hodnoty. To je pravděpodobně následkem kombinace tří faktorů: možná až dvakrát většího rizika hospitalizace u varianty delta oproti variantě alfa^[4]https://www.thelancet.com/journals/laninf/article/PIIS1473-3099(21)00475-8/fulltext, neúplné proočkovanosti rizikových skupin, ale také vyvanutí ochrany očkovaných (což naznačuje jarní pokles a následující nárůst poměru hospitalizací v posledních měsících). Svou roli také může hrát menší poměr hlášených případů ve srovnání se začátkem roku. Ať tak či onak, nárůst obsazenosti nemocnic v následujících týdnech je velice pravděpodobný.

Zajímavý pohled nabízí srovnání letošního a loňského vývoje (počty nově nakažených vyhlazeny, zdroj dat ÚZIS):

Grafy naznačují, že letošní vývoj zhruba kopíruje ten loňský přibližně o měsíc dříve. Posunutí o 24 dní dává zajímavý obrázek (v desítkové i logaritmické škále):

Kromě podobného přírůstku nových případů lze v grafu pozorovat poměrně přesnou shodu s vývojem v nemocnicích a počtem zemřelých. Rychlost nárůstu současné vlny zhruba odpovídá stavu loni na podzim, přičemž podmínky jsou zásadně odlišné –⁠ lze identifikovat čtyři hlavní odlišnosti: nakažlivější varianta delta, téměř 60% proočkovanost dospělé populace, větší promořenost a absence opatření omezujících množství rizikových kontaktů. Zatímco větší nakažlivost a absence omezení rychlost epidemie zvyšují, promořenost a proočkovanost ji brzdí, přičemž srovnatelnost vývoje s loňskem naznačuje, že se tyto protichůdné síly vzájemně vyvažují. Vzhledem k nemožnosti omezení nakažlivosti, nepopulárnosti omezujících opatření a nesmyslnosti strategie cíleného promořování se tak očkování jeví jako jediná cesta, jak epidemii dlouhodobě omezit. Nicméně vzhledem k tomu, že se proočkovanost daří zvyšovat jen velice pomalu, v řádu týdnů znatelné zlepšení nepřinese. Výše uvedené srovnání by tak mělo být dostatečným varováním, že pokud nebudou včas přijata účinná opatření, je pravděpodobné, že se bude opakovat loňský scénář včetně zaplnění nemocnic na hranici jejich kapacity.

Výhled

Další vývoj epidemie je velice těžké předpovídat. Dle dosavadních zkušeností reprodukční číslo, a tím i další nárůst či pokles kromě dlouhodobých vlivů, dobře koreluje s odhadem průměrného počtu rizikových kontaktů dva týdny předem ^[5]https://zivotbehempandemie.cz/kontakty^[6]viz Odborná příloha, kapitola 1.^, Poslední hodnoty z výzkumu PaQ  jsou z 41. týdne (11.–⁠17.10.), máme však k dispozici jejich odhad pomocí Google mobility report, který naznačuje stagnaci této hodnoty zhruba na předpandemické úrovni.

Z výše uvedeného vyplývá pravděpodobné pokračování nárůstu nových případů v následujících týdnech^[7]Předpověď byla vypočítána na základě upraveného modelu, popsaného v kapitole 3 Odborné přílohy, prezentovaného na konferenci Poučení z pandemie COVID-19, konané 16.6.2021. Aktuální … Continue reading.

Další vývoj závisí na dvou hlavních faktorech. V krátkodobějším horizontu jsou to zmiňované rizikové kontakty, v dlouhodobém pak proočkovanost a „promořenost“, tj. podíl osob s imunitou získanou po prodělání nemoci.

Co se týče rizikových kontaktů, dá se předpokládat, že je pod vlivem všeobecného zhoršení lidé do jisté míry omezí – jak velké toto omezení bude se dá těžko předpovídat, pravděpodobně to ale nebude na zastavení růstu epidemie stačit, bude tedy třeba sáhnout k dalším opatřením, která kontakty omezí. Omezení kontaktů se projeví s dvoutýdenním zpožděním, takže pro zamezení kritických počtů hospitalizovaných je potřeba jednat neprodleně. 

V delším horizontu se bude reprodukční číslo, a následně i počty nakažených, snižovat v díky nárůstu imunity populace, ať už v důsledku nových vakcinací, posilování stávajících vakcinací či „přirozené imunizace“. V krátkém horizontu obě formy imunizace – vakcinace i prodělání nemoci – poskytují proti reinfekci, hospitalizaci a smrti srovnatelnou ochranu. Snižování míry této ochrany v čase je v současnosti předmětem odborné diskuse, přičemž se přirozená imunita zatím jeví jako persistentnější. To by spolu s faktem, že díky velkým počtům nakažených postupuje přirozená imunizace násobně rychleji než očkování, mohlo svádět k tomu, abychom „promořování” považovali za nejúčinnější způsob vypořádání se s epidemií. Ve skutečnosti je však tento způsob kontraproduktivní, neboť se proti nežádoucímu následku (nemoci) „brání” tím, že této nemoci vystaví celou populaci (jak už se mnohokrát ukázalo, izolace zranitelných není prakticky proveditelná). Navíc nic nenaznačuje tomu, že by „promořování“ postupovalo dostatečně rychle na to, aby epidemii zbrzdilo před dosažením kapacity nemocnic. 

Shrnuto: v současné situaci je vzhledem ke kapacitám zdravotní péče nutno neprodleně přistoupit k opatřením snižujícím počty rizikových kontatků, případně míru jejich rizikovosti. V dlouhodobém horizontu je žádoucí dosáhnout dostatečné imunity očkováním, přičemž ji nejspíš bude nutno dlouhodobě udržovat. Oběma tématům se věnujeme v samostatných odstavcích.

Omezení kontaktů

Jak jsme již uvedli, „přirozené“ procesy, jako je promořování či dobrovolné omezení rizikových kontaktů, samy o sobě pravděpodobně nezabrání zahlcení zdravotní péče, takže bude nutno přistoupit k omezení počtu rizikových kontaktů, případně k omezení jejich rizikovosti.

Kromě kontaktů v rodině, které vládními opatřeními omezit příliš nelze, existují tři hlavní oblasti, jejichž omezení by vedlo k signifikantnímu snížení počtu rizikových kontaktů – zaměstnání, volný čas a škola^[8]Viz Odborná příloha, kapitola 5 (školní kontakty nejsou výzkumem Život během pandemie podchyceny). Omezení na pracovištích mohou mít formu přechodu na home office, to se však během dosavadního průběhu pandemie v dostatečné míře nepodařilo prosadit^[9]https://zivotbehempandemie.cz/home-office, anebo omezení samotné práce, které má ovšem značné bezprostřední ekonomické dopady. Omezení školní výuky s sebou nenese bezprostřední finanční dopady, takže je vláda v uplynulých dvou letech aplikovala téměř rutinně a může být v pokušení k nim jako prvním sáhnout i teď, přesto je však vzhledem k jeho dlouhodobým dopadům^[10]https://idea.cerge-ei.cz/zpravy/cena-vyluky-prezencni-vyuky-behem-pandemie-covid-19 v žádném případě nelze doporučit. Jako „nejmenší zlo“ tedy zbývá omezení volnočasových kontaktů, což by znamenalo omezování či uzavírání restaurací, kulturních akcí a zákazy větších shromáždění. Vhodnější alternativou plošného omezování kontaktů se však jeví snížení jejich rizikovosti, ať už pomocí testování (na pracovištích či ve školách) nebo striktní kontroly očkování, negativního testu nebo prodělané nemoci (T-O-N).

Není sporu o tom, že z hlediska šíření nákazy jsou nejrizikovější kontakty netestovaných neočkovaných. Následující grafy, zpracované týmem PaQ Research, odhadují, jak by se snížily počty kontaktů očkovaných a neočkovaných v hypotetické situaci, kdyby se nekonaly veřejné akce, byly zavřeny restaurace, případně respondent nechodil do práce. Čím menší výsledná hodnota, tím účinnější opatření v dané oblasti bude. Předmětem našeho zájmu jsou především čísla týkající se neočkovaných, protože jejich kontakty jsou nebezpečnější (neočkovaní přitom tvoří  40 % populace).

Z grafů je jasně vidět, že zdaleka největší nebezpečí leží v pracovních kontaktech neočkovaných. Jako nejúčinnějším opatřením se tedy jeví omezení či „zabezpečení“ právě těchto kontaktů, v první řadě  vyžadování T-O-N na pracovištích. Jako druhé nejúčinnější se jeví omezení či „zabezpečení“ kontaktů v restauracích, zejména pak důsledná kontrola T-O-N. V případě, že by se tato opatření ukázala jako nedostatečná, muselo by se pravděpodobně přistoupit k režimovým opatřením v podnicích spojených s volným časem, v krajním případě pak k jejich uzavírání.

Očkování

Momentálně sice dochází k nárůstu zájmu o očkování v porovnání s předchozími měsíci, nicméně alespoň jednu dávku očkování v ČR zatím podstoupilo jen 58.3 % populace (k datu 2.11.2021)^[11]https://ockovani.opendatalab.cz/statistiky. To vyzdvihuje potřebu najít strategie, skrze které motivovat co nejvíce lidí k očkování. Nedávný report z dat sociologického výzkumu Život během pandemie^[12]https://www.paqresearch.cz/post/o%C4%8Dkov%C3%A1n%C3%AD-zku%C5%A1enosti-a-motivace?fbclid=IwAR2j20r1m4gB7biu_Hvh__7S5jpxiM7bSqx_AfjU4zzr5qW10a-cuBMZTC4 zjistil, že z dotazovaného vzorku dospělých je 72 % ochotných nechat se očkovat. Další 3 % by k očkování motivovaly negativní motivace, jako je vymáhání covid pasů a testování neočkovaných na pracovišti. Pokud by se ale tyto negativní motivace kombinovaly s pozitivními, jako je třeba 100% nemocenská v případě vedlejších účinků vakcíny, nebo možnost výběru vakcíny po konzultaci s praktikem, ochota by stoupla až na 81 %.

Jistota 100% nemocenské v případě vedlejších projevů po očkování by mohla též ovlivnit ochotu lidí nechat se očkovat 3. dávkou. Podle dat z Život během pandemie jsou lidé, kteří neměli žádné vedlejší projevy po předchozích dávkách ochotni nechat si dát posilující vakcínu v 73 % případů, zatímco ti, kteří měli středně závažné vedlejší projevy, jen v 56 % případů. Přitom tyto projevy hlásí 23 % respondentů. To také ukazuje, že neočkovaná část populace se nedá redukovat na „radikální odmítače“ a motivace jednotlivých podskupin pro to, proč se neočkovat, se liší. Tento fakt by se měl vzít v úvahu při vytváření motivačních strategií zaměřených na jednotlivé skupiny neočkovaných.

V případě lidí, kteří se obávají vedlejších účinků při očkování, by v prvé řadě pomohlo zajištění možnosti dvou dnů po očkování na rekonvalescenci podpořené ujištěním, že k vedlejším účinkům nedochází vždy a nejsou zdaleka tak nebezpečné či dlouhodobé, jak je tomu při prodělání onemocnění covid. Jako další možné strategie se nabízí odstraňování překážek, které brání například seniorům se k očkování přihlásit nebo se fyzicky dostavit, případně posilování pragmatických důvodů k očkování skrze vymáhání covid pasů. 

Kontrolování T-O-N se přitom může prioritizovat, protože dle řady studí máme dobrou představu o tom, kde k přenosu dochází nejčastěji^[13]https://www.krajpomaha.cz/admin/files/ModuleText/3/mira-rizika-nakazy-covid-chytra-karantena-31-8-2020-5f4dfe0804980.pdf, a právě tato místa by měla Česká republika kontrolovat v první řadě. Jedná se především o místa, kde se setkává uvnitř více lidí, rizikové jsou kupříkladu restaurace, kde jsou si lidé blízko a navíc konzumují, tam by mělo důsledné dohlížení na plnění podmínek být nekompromisní. Dalšími místy, kde je riziko přenosu velké, jsou například sportovní kluby, posilovny a bazény. 

Shrnuto, důsledné kontrolování T-O-N, zavedení dvoudenního volna po očkování v případě potíží a nastartování komunikační strategie o pandemii a tématech s ní spojených se jeví jako aktuálně nejlepší možné řešení směřující k vyšší proočkovanosti.

Závěr a doporučení

Vše směřuje k tomu, že se v řádu týdnů opět vyčerpá kapacita nemocnic. Aby se tomu zamezilo, je nutno jednat neprodleně. Jako jednoznačně nejvhodnější krátkodobé opatření, které přitom nijak zásadně neomezuje kvalitu života, se jeví vymáhání T-O-N, a to zejména na pracovištích a v  zařízeních spojených s volnočasovými aktivitami. V dlouhodobější perspektivě je nutno vytvořit strategie motivující k očkování, zaměřené na cílové skupiny neočkovaných a očkovaných váhajících s posilující dávkou. Motivace k očkování by ale neměla být jen negativní, jako jedna z možností pozitivní motivace se jeví proplácení nemocenské při závažnějších komplikacích po očkování či možnost výběru vakcíny. Za naprostou nezbytnost považujeme to, aby byla komplexní problematika pandemie srozumitelně komunikována. 

Martin Šmíd, Luděk Berec, Jan Kulhánek, Lucie Michálková, Josefína Weinerová, René Levínský

Odbornou přílohu k Situační zprávě najdete zde.