Tým autorů, mezi kterými je i několik spolupracovníků BISOP, právě dokončil studii snižování postvakcinační a postinfekční imunity proti infekci SARS-CoV-2 v čase.
Výsledky lze shrnout do několika vět: účinnost vakcín i postinfekční imunita se v čase snižují, přičemž aplikace posilujících dávek vakcín vrací ochranu na začátek k vysoké účinnosti. Účinnost vakcín proti hospitalizaci a smrti se snižuje pomaleji než ochrana proti infekci. Stejnou strukturu mají i výsledky týkající se poklesu postinfekční imunity v čase.
Hlavním přínosem studie je průběžný odhad míry vnímavosti populace k nákaze v čase. Díky studii tak umíme lépe odhadovat nebezpečí opětovného vzplanutí epidemie. Výsledky navíc jasně ukazují, že aplikace posilujících dávek je spolehlivou a rychlou cestou k tlumení epidemie.
Důležité je upozornit na skutečnost, že studie nesrovnává kvalitu postinfekční a postvakcinační imunity – to ani není z podstaty metodického přístupu možné. Studie zkoumá pokles postvakcinační imunity u očkovaných a pokles postinfekční imunity u rekonvalescentů jako dvě oddělené veličiny. Tyto skupiny osob jsou v mnoha směrech odlišné – např. ve své věkové struktuře. Jakkoliv věkovou strukturu v naší studii bereme v úvahu, nejsme schopni vyloučit rozdílnost populací v mnoha dalších potenciálních charakteristikách (např. neumíme vyloučit možnost, že očkování podstupují lidé s jinými zdravotními predispozicemi než lidé, kteří očkování odmítají). Přímé srovnání postinfekční a postvakcinační imunity dále ztěžuje odlišná míra detekce obou skupin (jedna skupina se může testovat častěji), případně odlišná míra rizikového chování. Všechny tyto aspekty a otázky k dalšímu výzkumu jsou zmíněny v diskusi článku.
Není třeba dodávat, že i v případě, že by se nám výše zmíněné metodické otázky podařilo zodpovědět pomocí dodatečných sociologických šetření, zůstala by otázka srovnávání postvakcinační a postinfekční imunity bezpředmětná. Získání postinfekční imunity je vykoupeno proděláním infekce. Rizika spojená s takovým jednáním jsou i pro zdravého člověka násobně vyšší než vedlejší účinky očkování, byť by bylo opakované.
V neposlední řadě je třeba upozornit na to, že studie je validní pro virové varianty, se kterými jsme se dosud setkali. Pokud by v populaci převážila jakákoliv varianta viru SARS-CoV-2 s odlišnými charakteristikami, jako například dnes hojně citovaný omikron, pokles postvakcinační i postinfekční imunity bude třeba odhadnout na základě nových dat.
Je též nutno podotknout, že studie zatím čeká na recenze v odborném časopise, které jistě pomohou k vyjasnění případných nesrovnalostí, odhalení případných chyb, či k doplnění a upřesnění uvedených analýz.