Monitoring trasování 8 (25.1.- 11.2.2021)
Trasování stíhá. Ale jak vylepšit jeho reputaci?

Ad 1. Rychlost trasování zůstává vysoká (období 25.1. – 9.2.)

Jak je vidět na grafech A a B, rychlost trasování rizikových kontaktů je konsistentně nad 90 % do 24 hodin (průměr v týdnu od 2. – 9.2. je 94 %), v trasování pozitivních mezi 60 a 90 % (průměr v týdnu od 2. – 9.2. je 79 %). 

Potvrzuje se tedy trend z minulého období – trasování při současném počtu případů (cca 7000 nových případů denně) stíhá. Samozřejmě bychom ocenili přidání dalšího parametru – kolika procentům případů se daří opravdu dovolat a kolika procentům posílá systém pouze SMSku.

GRAF A: Procento pozitivních případů vytrasovaných do 24 hodin, 23.11.2020 – 9.2. 2021 celá ČR

GRAF B: Procento rizikových kontaktů vytrasovaných do 24 hodin, 23.11.2020 – 9.2. 2021 celá ČR

Vzhledem k jednotnému přístupu (volání profesionálních call center) je rychlost nad 90 % stejná ve všech krajích (období 3. – 9.2.). Rychlost volání pozitivních se liší od cca 63 % (Plzeň, Hradec Králové, Karlovy Vary) až po pět krajů s průměrem vyšším než 90 % (Olomouc, Ústí, Moravskoslezský, Zlín, Jihočeský). 

Případů na trasovače je nyní nejméně za poslední měsíce 

Počty trasovačů zůstávají podobné jako v minulém období (graf C). 

Graf C: Celkové počty trasovačů v ČR po dnech (kteří ten den uskutečnili alespoň jeden hovor), 3.1.2020 – 11.2. 2021

Počet nových případů na trasovače je na hodnotě  4,7 (graf D). Snažíme se tímto grafem přibližně vyjádřit, zda je kapacita trasovačů připravena na počet nových případů. Graf ukazuje poměr mezi počtem nových případů (denní průměr v daném týdnu) a počtem trasovačů (též denní průměr pro daný týden). Například ve svátečním týdnu 28.12. – 3.1. byl denní průměr 10 tisíc nových případů (podle celkových dat MZČR, nehledě na to, kdy se případ ocitnul v systému Daktela), a trasovačů bylo průměrně 1000 denně. Z toho tedy poměr cca 10 nových případů na jednoho trasovače. V posledním sledovaném týdnu je 7150 nových případů denně a 1520 trasovačů denně, poměr je tedy 4,7 nového případu na trasovače. Jak je vidět v grafu A, v případě zvýšení počtu nových případů na trasovače trpí rychlost trasování (jako tomu bylo o svátcích a v prvním lednovém týdnu). 

GRAF D: Počet nových případů (podle dat MZČR) na jednoho trasovače,  30.11.2020 – 11.2. 2021, po týdnech

Ad 2. Počty rizikových kontaktů ukazují, že ochota občanů spolupracovat je stále nízká 

Opakovaně už několik měsíců upozorňujeme na nutnost věnovat pozornost klíčové otázce zvýšení spolupráce občanů (testování, nahlašování rizikových kontaktů, dodržování izolace/karantény).

Jedním z indikátorů ochoty občanů spolupracovat je počet rizikových kontaktů/pozitivního. Ten se pohybuje v rozmezí 0,7 – 1,3 od konce listopadu do posledního sledovaného týdne. Podle dat z anonymního dotazování PAQ by tento počet měl být cca 3–4. 

Celostátní průměr cca 0,9 opět ukazuje velké rozdíly mezi kraji – od 0,5 v Plzni až po více než 1,2 ve Zlíně, Ústí nad Labem, Středočeském kraji a Pardubicích.  

GRAF E: Počet rizikových kontaktů/pozitivního vytrasovaných v období 28.11.2020 – 9.2., vždy posledních 7 dní před uvedeným datem, celá ČR, po týdnech

Již měsíce hovoříme o nutnosti věnovat pozornost klíčové otázce zvýšení spolupráce občanů (testování, nahlašování rizikových kontaktů, dodržování izolace/karantény). Pouze cca třetina osob se symptomy jde na test, počet rizikových kontaktů je opět zhruba třetinový oproti těm skutečným. Velká část epidemie tak probíhá zcela mimo systém testování a trasování. 

Pozitivní zprávou je, že vláda 8.2. 2021 schválila navýšení náhrad mzdy pro osoby v karanténě. Zaměstnanci dostanou k 60 % nemocenské příspěvek v maximální výši  370 korun denně a bude vyplácen nejdéle 10 dní. Tento návrh, který musí ještě schválit sněmovna, je výsledkem dlouhodobého tlaku odborníků, včetně našeho kolegy Dana Prokopa (analýza z 31.1.), opozice i odborů. Tento nástroj není dokonalý, opomíjí například OSVČ. Ale je to první důležitý signál, že stát chce podpořit občany v karanténě. 

Ad 3. Dnešní téma: zlepšení reputace trasování 

Různá témata ohledně zlepšení kvality trasování komentujeme v monitoringu průběžně – minule jsme například zvýraznili téma „zpětného trasování“,  dlouhodobě píšeme o kontrole kvality. Dnes se chceme zaměřit na jeden aspekt – zlepšení reputace celého trasování.  

Před pár dny různá média (například ČTK, iDnes, DeníkN) citovala náš monitoring trasování z 24. ledna, ve kterém jsme konstatovali, že se daří vytrasovat 94 % rizikových kontaktů a 85 % pozitivních do 24 hodin.

Bylo zajímavé číst reakce v diskusích pod článkem – titulek „Chytrá karanténa zvládá trasovat“ mnohé překvapil. Čtenáři mají z jara i podzimu 2020 pocit, že „trasování nefunguje“. Toto konstatování je často doplněné líčením zkušeností přátel či rodinných příslušníků s pozitivním testem, kterým nikdo nezavolal ani po týdnu. Tento názor na trasování přetrvává u velké části veřejnosti, médií i politiků – KHS „nestíhají“, trasování „nefunguje“. 

Jak ukazují data poskytovaná trasováním, které pravidelně sledujeme v monitoringu, není tomu tak (viz část 1 výše) – 85 % z pozitivně testovaných občanů se daří dovolat do 24  hodin, stejně tak 95 % jejich rizikových  kontaktů. 

Možná tedy nastal čas sladit pocity s realitou. Pro pracovníky KHS nebo tým Chytré karantény jistě není nic příjemného pracovat již téměř rok v systému, který je neustále kritizován. Ale nejde zde jen o motivaci trasovačů. Pocit občanů, že je trasování nefunkční, totiž přispívá k tomu, že se systémem nespolupracují. Jsme tedy v začarovaném kruhu – občan si myslí, že trasování „nefunguje“, proto s ním nespolupracuje, a trasování tím pádem funguje ještě méně. Zlepšení reputace trasování je proto v zájmu nás všech. 

Cílem by mohlo být posunout vnímání trasování jako systému, který je

Co pro to můžeme dělat? Máme pět konkrétních návrhů. 

1. Jasný a konzistentní přístup, transparentně sdílený s veřejností 

Vezmeme si jako příklad trasování ve školách. Pokud bychom věřili příběhům z médií a sociálních sítí, současný způsob trasování ve školách je nekonzistentní. Z twitterové diskuse ze 14.2.2021.: „Ve třídě C19+ dítě, hygiena odmítla vyhlásit karanténu a poslat děti na testy, protože měly roušky,“ říká jedna matka. „Tak to je dost divný. Osobně jsem volala na KHS Plzeň a tam mi bylo řečeno, že když se vyskytne C19+ dítě, šly by všechny děti do karantény, protože si ty roušky sundavají na sváču a na pití“. Takových příběhů bychom našli nespočet. 

Metodický pokyn Hlavní hygieničky pro nařizování karantény ve školách ze 7.9.2020 sice stanovuje určitá pravidla (kontakt 15 minut méně než 2 metry bez roušky), ale ve svém úvodu konstatuje, že  „každý takový případ je třeba řešit zcela individuálně“. 

Nový metodický pokyn ze 14.2.2021 pak stanovuje, že „za náležitou ochranu dýchacích cest se nepovažuje improvizovaná ochrana nosu a úst např. šálou, šátkem či látkovou rouškou“. Za náležitou ochranou se považuje  „jednorázová rouška nebo respirátor“. Ta postačí v případě „normálního“ viru. Pokud je podezření na „novou variantu viru“, nebude brána v úvahu ani tato ochrana. 

Jak je vidět, metodické pokyny jsou často složité, umožňují výjimky a dávají hygienikům možnost přistupovat k situacím individuálně. Občanům se takový přístup poté zdá nekonzistentní, což snižuje důvěru v systém. 

Máme na výběr – buď budeme mít vždy přesné a individuální přístupy, kterým občané nebudou důvěřovat, nebo budeme mít postupy o něco méně přesné a individuální, zato jasné, pochopitelné a konzistentně aplikované pro celou ČR. Příkladem může být definice rizikového kontaktu americké CDC, jasně definovaná na webových stránkách – kdokoliv s kontaktem více než 15 minut kumulovaně ve 24 hodinách, méně než 2 metry. Vzhledem k tomu, že veřejnost nebyla poučena ohledně nošení roušek, CDC předpokládá, že se na ně nelze spolehnout, a tudíž nejsou „polehčující okolností“. 

Například před dalším otevřením škol by bylo vhodné

Poté by bylo vhodné podobně přistoupit k trasování obecně – nastavit jasný postup s minimem výjimek a jednoduše ho vysvětlit občanům. 

2. Zpětná vazba jako způsob jak zvýšit kvalitu i důvěru v trasování

„Pozitivní Ag test (ne můj, v okolí) v sobotu v 16.10. Pozitivnímu kontaktu volala hygiena dnes odpo, po 4 dnech. Trasování ‚prý‚ funguje. Není to první případ v mém okolí s obdobným průběhem“.  Opět jeden z mnoha podobných citátů z Twitteru, tento je z 12. ledna 2021. 

Žádný systém nemůže být stoprocentní. Kvalitní systém má ovšem nastavené mechanismy kontroly kvality. Práce se zpětnou vazbou přímo od uživatelů systému je jeden ze způsobů, jak procesy neustále zlepšovat a současně budovat důvěru s občany. 

V ideálním případě by existoval jasný email či infolinka, na které občané mohou podobné případy nahlásit. Každý případ je pak potřeba prošetřit, což je vzhledem k jednotnému informačnímu systému Daktela relativně jednoduché. Není občan vůbec v systému? Nejspíš laboratoř nenahlásila jeho pozitivní test. Je v systému, ale nikdo mu nevolal nebo volal pozdě? Všechny prodlevy a zodpovědnosti za ně jsou v systému dohledatelné. Pracovník provádějící trasování podal nepřesné informace? Všechny hovory jsou nahrávané, takže je možné je prověřit. Atd. 

Samozřejmostí je pak rychlá odpověď zpátky uživateli. To opět buduje důvěru – jako občan chápu, co se stalo a jaké kroky byly podniknuty k tomu, aby proces v budoucnosti fungoval lépe. 

Nástavbou by bylo aktivní vyhledávání těchto případů na sociálních sítích a v médiích a reagování na ně. 

Zpětná vazba může být v daný moment nepříjemná, ale je nejlepším způsobem jak systém průběžně vylepšovat.

3. Padni komu padni v nařizování karantén 

Je pochopitelné, že občané velmi pozorně sledují, jak se k nařízení karantény staví nejvyšší představitelé vlády. Nedávný případ z 12.2., kdy předseda vlády Babiš pokračuje v práci, i když byl v rizikovém kontaktu s pozitivně testovanou ředitelkou Úřadu vlády Tünde Bartha, důvěru v systém podkopává. Paní Bartha poté médiím vysvětluje, že „pan premiér do karantény nemusí díky tomu, že má již obě dávky očkování a od druhé dávky má sedmidenní odstup. Tím je chráněný. Situaci jsem hned konzultovala s paní hlavní hygieničkou Rážovou a s panem profesorem Prymulou“. 

Opět se vracíme k jasným pravidlům z bodu a). Není potřeba nic konzultovat s hlavní hygieničkou ani s nikým jiným. Ve chvíli, kdy situace nastala, byl platný metodický pokyn, který výjimku kvůli očkování neumožňuje. Podle něj se řídí příslušná KHS a karanténu nařídí. Možná je potřeba tento metodický pokyn změnit a opravdu karanténu očkovaným nenařizovat. Ale pokud nebudou vrcholní představitelé respektovat v tu chvíli platná nařízení, těžko to mohou chtít po občanech. 

My bychom doporučovali zcela opačný postup – v případě nejistoty by měli jít představitelé vlády, kraje či obce příkladem a zaujmout spíše opatrnější postup, než ten, který je nařízen. 

Nedávno jsme viděli příklad důsledného postupu v Austrálii – kvůli pozitivnímu testu jednoho zaměstnance hotelu byly přerušeny přípravné turnaje na Australian Open, cca 600 tenistů se muselo izolovat a jít otestovat. Padni komu padni. 

4. Péče o lidi v karanténě 

Další bod je změna nahlížení na osoby v karanténě. Jsme přesvědčeni, že je potřeba vnímat respektování karantény jako altruistický akt, podobný jako je například dárcovství krve. Mladý člověk, který je v karanténě a zpravidla neprodělává závažný průběh nemoci, to nedělá pro sebe, dělá to pro ostatní. Není to tedy někdo, kdo se chce „flákat“, je to někdo, kdo přispívá k ochraně veřejného zdraví. 

„Jednejte s občany v izolaci a v karanténě jako s VIP,“ doporučuje „Contact tracing playbook“ od americké nadace Resolvetosavelives.org (viz obrázek níže). 

Jedním ze způsobů, jak podpořit tyto „dárce krve“ by mohl být pravidelný telefonát z call centra (smlouvy na profesionální call centra umožňují i „outbound hovory“). V takovém hovoru je možné o osobu v izolaci/karanténě „pečovat“ – zeptat se, jak se cítí, zda nemá symptomy, zda je již objednán na test. Nadstavbou by bylo zeptat se na potřeby občana – pokud potřebuje pomoc s nákupem, návštěvou lékaře či něčím dalším, odkázat ho na sdružení, která podobné služby poskytují. Lze si představit i spolupráci soukromého sektoru, například doručení jídla zdarma.  

Návod jak podporovat osoby v izolaci/karanténě z „Covid-19 contact tracing playbook“ od americké nadace Resolvetosavelives.org

Alternativní cestou je navýšení kontrol pro lidi v izolaci či karanténě. Jak ukázal ve své analýze Hlídač státu, kontrol probíhá opravdu málo. Otázkou je, zda v této fázi by byly kontroly užitečné, zda by nevedly ještě k většímu odmítání systému (například nahlášení ještě méně rizikových kontaktů). 

5. Jasné a zřetelně komunikované cíle a KPIs

O nutnosti jasně stanovit cíle a KPIs Chytré karantény píšeme v každém monitoringu od listopadu. Absence cílů představuje problém pro manažování týmů a procesů. Současně to je ale velký problém vzhledem k politikům a veřejnosti. Pokud by byl jasně stanovený cíl, že se dovoláme 90 % všem pozitivních a rizikových kontaktů do 24 hodin, mohli bychom nyní říkat, že trasování „funguje“. Tento cíl však nebyl nikde jasně stanoven a není konzistentně komunikován.  

Problémem je i samotná definice Chytré karantény. Vzhledem k velkému mediálnímu pokrytí eRoušky a dalších technologických řešení na jaře se mnozí domnívají, že Chytrá karanténa rovná se eRouška či vzpomínkové mapy. Naopak málokdo chápe provázanost testování a trasování. Možná je čas redefinovat Chytrou karanténu nebo i změnit její název, jasně říci, jaká je budoucnost eRoušky a každopádně pak stanovit jasné cíle. 

Jako cíle/KPIs opakovaně navrhujeme 

Publikování dat o trasování od října 2020 bylo velkým krokem vpřed. Další logický krok je pravidelné komentování těchto čísel nikoliv nezávislou institucí, jako je BISOP, ale vedením týmu trasování. Tak se tomu například děje ve Velké Británii nebo ve Francii. Detailní reporty opět budují důvěru v systém. 

Ač je nyní pozornost soustředěna na očkování a testování, trasování bude ještě dlouhé měsíce jedním ze základních pilířů systému. Pokud opravdu dojde k otevírání škol a obchodů v příštích týdnech, jakékoliv, byť malé zlepšení trasování bude zachraňovat životy.  

Eva Blechová, Jakub Drbohlav, Pavel Hroboň, Laboratoř veřejných politik BISOP